Škoda 9 Tr ev.č. 315

Škoda 9 Tr ev.č. 315 v Muzeu Dopravy ve Strašicích. Foto: Michal Kouba, 29.6.2018

Škoda 9 Tr ev.č. 315 v Muzeu Dopravy ve Strašicích. Foto: Michal Kouba, 29.6.2018

Technické údaje o voze
Typ: Škoda 9TrHT26 Míst k sezení: 28
Rok výroby: 1979 Míst k stání: 42
Karoserie: Škoda – samonosná Délka: 11,000 m
Výrobce: Škoda Ostrov n. Ohří Výška: 3,331 m
Jmenovité napětí: 600 V ss Šířka: 2,500 m
Výkon: 115 kW Pohot. hmot.: 8,92 t
Trakční motor: 3 AL 2943 rN Celk. hmot.: 16,0 t

Trolejbusy Škoda 9Tr se vyráběly v letech 1961 – 1982 v závodě Škoda Ostrov nad Ohří. Tyto vozy v 60. – 80. letech spolehlivě zajišťovaly zvýšené požadavky kladené na tento druh přepravy v řadě našich i světových měst. Díky jednoduchému a především účelnému provedení se těšily velké oblibě jak u provozovatelů, tak u cestujících. Při nízkých provozních i servisních nákladech se vyznačovaly značnou pohyblivostí v úzkých ulicích měst, velkou přepravní kapacitou, zrychlením a spolehlivostí na tratích dálkového i horského charakteru. Trolejbusů 9Tr bylo vyrobeno úctyhodných 7443 kusů ve 29 sériích, které byly postupně technicky zdokonalovány. Dlouhá setrvačnost sériové výroby byla vyvolána hlavně oblibou tohoto robustního vozidla u jeho největšího odběratele – Svazu sovětských socialistických republik.

Karoserie je rámové konstrukce svařená z ocelových nosníků a výlisků. Na kostru karoserie byly plechy přivařeny nebo přinýtovány. Obložení v interiéru je tvořeno umakartem, na podlaze je položen gumový protiskluzový koberec. Sedadla jsou s koženkovým potahem, uspořádána příčně ve třech nebo čtyřech řadách. Během dlouholeté výroby došlo k řadě změn a vylepšení: práce řidiče byla usnadněna nahrazením vzduchového řízení řízením hydraulickým, nehospodárnou odporovou regulaci pohonu vystřídala regulace tyristorová. Karoserie se vyráběla buď ve dvoudvéřovém nebo třídvéřovém provedení, od toho se odvíjela i obsaditelnost (většinou 80 osob, z toho 29 sedících a 51 stojících).

Srdce trolejbusu tvoří stejnosměrný motor o výkonu 115 kW. Trolejbusy jsou ovládány třemi pedály. Pedál jízdy u starších sérií ovládal polohu kontroléru, který pomocí stykačů spínal jednotlivé jízdní stupně přes odpory. U vozů novějších sérií pedál jízdy ovládal přes potenciometr polovodičový regulátor, který dával povely silovému bloku s tyristory. Sešlápnutím pedálu elektrické brzdy dochází ke změně režimu motoru – motor se stává generátorem a vytvořenou energii maří v odporníku. Třetím pedálem se ovládá vzduchová brzda, která slouží především při dobržďování ve stanicích.

Do měst ČR bylo dodáno 722 vozů. V Plzni se v letech 1960 – 1994 vystřídalo celkem 153 trolejbusů tohoto typu v různých sériích i provedení. Během provozu vozy většinou neprodělávaly velké opravy a již po 9 – 12 letech byly nahrazovány novými. Plzeň ukončila provoz vozů 9Tr v červnu 1994, poslední vůz tohoto typu v republice dojezdil v Jihlavě v květnu 1997.

Zástupce trolejbusové řady 9 Tr nám v muzeu chybí od roku 2011, kdy se předchozí vůz stejného typu ev. č. 323, dostal zpět do provozu v Plzni jako historický. Se svým předchůdcem mají i podobnou historii. Po vyřazení z provozu v Plzni se oba současně v roce 1993 ocitly v leteckém muzeu AIR-park ve Zruči, kde sloužily jako skladiště. Tento se z leteckého muzea k nám dostal až po 25 letech, v červnu 2018, čemuž také odpovídá jeho stav. Vozidlo je ale téměř kompletní. Vůz bude prozatím k vidění v nálezovém stavu, ale v blízké době bychom ho rádi uvedli alespoň do stavu vystavovatelného. Celkově se jedná už o sedmý trolejbus v našem muzeu.

Další informace o vozidlu na webu Seznam-autobusu.

Vozy 9Tr se pro mnoho trolejbusových provozů ve světě staly legendou. Například tvořily po několik desetiletí nosný pilíř trolejbusové dopravy na nejdelší trati světa ze Simferopolu do Jalty přes Krymské hory. V běžném provozu se s „devítkami“ můžeme setkat už jen v ukrajinském Ternopolu, Rovnu a Černovci.


Fotogalerie

Komentáře jsou uzavřeny