ČKD Tatra T3 ev.č. 195

Tramvaj T3 č. 195 po složení před muzeem ve Strašicích

Technické údaje o voze
Typ: ČKD Tatra T3 Míst k sezení: 24
Rok výroby: 1975 Míst k stání: 87
Rozchod podvozků: 1435 mm Délka: 14,00 m
Výrobce: ČKD Tatra Smíchov Výška: 3,050 m
Jmenovité napětí: 600 V ss Šířka: 2,500 m
Výkon: 4 x 40 kW Pohot. hmot.: 16,0 t

Tatra T3 je tramvaj vyráběná od začátku 60. let do druhé poloviny 90. let 20. století podnikem ČKD Praha v závodě Tatra Smíchov. S přibližně 14000 kusy se jedná o nejpočetněji vyráběný tramvajový vůz na světě. Vůz T3 (původní označení TIII) byla vyvinuta především kvůli velké hmotnosti svého předchůdce – typu Tatra T2 – který nebyl pro menší provozovatele s nekvalitním kolejovým svrškem ideální. Díky nadčasovému designu a kvalitní konstrukci se tento nový vůz stal synonymem slova tramvaj. I v současnosti je (zřejmě) nejrozšířenějším typem tramvaje na světě. Na svoji dobu patřil k nejmodernějším vozidlům, v němž byly použity nové materiály (např. plasty a sklolaminát).

Tramvaj typu T3 je jednosměrný čtyřnápravový motorový tramvajový vůz koncepce PCC odvozený z amerických vzorů. Oproti typu T2 prodělal změny jak interiér, tak i elektrická výzbroj. Podvozky ale zůstaly beze změny.

Již koncem 70. let přistupují někteří provozovatelé k výměně nehospodárné odporové výzbroje typu TR37 za úspornější tyristorovou TV 1. Od 90. let pak můžeme sledovat celou řadu úspěšných i neúspěšných pokusů o modernizaci či rekonstrukci těchto tramvají. Ty se týkaly nejprve jen nahrazování původní výzbroje za úspornou polovodičovou (tyristorové výzbroje TV 8, TV 14 a TV Progress a tranzistorové TV Europulse a Škoda), neboť dosavadní elektrická výzbroj proud regulovala odporově – tzn., že přebytečnou energii přeměnila na teplo. Vozy z 80. let (označené T3 SUCS) jej využívaly k přitápění interiéru v zimním období. Nové, elektronické výzbroje proud regulují pulsy a umožňují rekuperaci – proud vybuzený v motorech při bržďění vozu se vrací zpět do sítě. Modernizace v 90. letech již zasahují i do vnitřního a vnějšího vzhledu vozidel. Od přelomu milénia pak úprav doznávají také podvozky. Jednak novou konstrukcí, která má lepší vypružení, jednak dosazením asynchronních motorů do některých vozidel. Dnes modernizované tramvaje T3 jsou již prakticky novými vozy, které berou zřetel na bezbariérovost díky nízkopodlažní střední části skříně. Výrobcem těchto karoserií je firma Pragoimex, což je vlastně nástupce původního ČKD. Pouze výroba se z Prahy přesunula do Krnova.

Náš vůz byl vyroben v roce 1975 a nasazen do provozu v Plzni pod číslem 195. Během dlouhého provozu (35 let!) doznal zásadnějších změn až při generální opravě v devadesátých letech, kdy byla provedena změna zapojení elektrické výzbroje po vzoru pozdějších sérií T3 CS z druhé poloviny 80. let. Dosazena byla zcela uzavřená kabina řidiče a pomocné stanoviště pro couvání. Další změny přišly v roce 2007, kdy byl namontován informační systém a poptávkové otevírání dveří. Poslední změna proběhla při tzv. velké prohlídce v DP Ostrava, kdy byla vyměněna podlahová guma za protiskluzovou krytinu Altro a zářivkové osvětlení změněno z původního napájeného 600 V za nové na nízké napětí 24 V. Do té doby šlo o poslední vůz, který měl dosud osvětlení napájeno přímo z troleje. Odstavení z provozu nadešlo na konci roku 2010, kdy byla provedena modernizace vozu s výměnou skříně za typ Vario LF, tedy s nízkopodlažním středním vstupem. Původní podvozky byly modernizovány a použity pod přestavbou vzniklý vůz ev. č. 334. Stará kompletní karoserie byla odkoupena naším sdružením pro účely Muzea dopravy ve Strašicích. Až do počátku roku 2013 však zůstávala deponována v plzeňské vozovně na Slovanech, než se podařilo získat jiné podvozky. Dne 3. 1. 2013 byl vůz naložen na trajler a odvezen do Strašic, kde byl 7. 1. 2013 složen na koleje povrchové konstrukce ze silnostěnného ocelového U-profilu.

Část tohoto textu byla převzata z Wikipedie a je uvolněna pod licencí CC-BY-SA 3.0.                              Další informace o vozidlu na webu Seznam-autobusu.


Fotogalerie